Syndrom vyhoření. O co jde a jak mu předcházet?

Současní zaměstnanci na nejrůznějších pozicích a pracovních místech zažívají neustálý tlak na výkon. Je to nebezpečné, protože pak se tito lidé snaží o vysoké pracovní nasazení, které vede k obsedantním stavům, jako je například workoholismus nebo vyhoření (burnout). Příliš mnoho práce vytváří obvykle stres, který v konečném důsledku ovlivňuje také soukromý život dané osoby.

Co je syndrom vyhoření?

Jako první použil termín „vyhoření“ Herbert Freudenberger v roce 1974. Definoval ho ve své knize jako „zánik motivace nebo pobídky, zejména v oblastech, kde oddanost věci nebo vztahu nepřináší požadované výsledky“. Pokud zažívá osoba dlouhodobý stres v práci, může na to reagovat vyhořením, obvykle pokud se u něj spojí tyto tři faktory: vyčerpání, cynismus (menší identifikace s prací), pocity, že na práci nestačí.

Příznaky vyhoření

K vyhoření přispívá v obrovské míře stres. Ten může být nejen v pracovní, ale také v soukromé sféře. Čím více stresu tím větší je pravděpodobnost, že „vyhoříte“. Přispět mohou také snaha o dosažení úspěchu, pesimismus a perfekcionismus. Základními příznaky vyhoření jsou tyto:

• nenávidíte svou práci,
• cítíte vyčerpání,
• cítíte se méně schopní,
• necítíte uspokojení z odvedené práce.

Fyzické příznaky

Syndrom vyhoření je doprovázen stresem, negativními průpovídkami, cynismem. Taková osoba se může začít emocionálně distancovat od ostatních. Dlouhodobý stres se projevuje bolestmi hlavy, zažívacími potížemi a bolestmi břicha. Neustálý pocit vyčerpání se promítá i do osobního života. Člověku pak chybí energie na jakoukoli činnost. 

Nižší výkon

Člověk, který trpí syndromem vyhoření, jednoduše nedokáže podávat stoprocentní výkon. V práci nebo doma. I každodenní, rutinní úkoly pro něj mohou být velice obtížné. Tito lidé trpí potížemi se soustředěním a často jim chybí také kreativita – i když jí dříve mohli mít na rozdávání.