Orlické hory: dlouhý hřeben, na kterém je klid

Aktualizováno 18. 8. 2026

Orlické hory jsou hory pro lidi, kteří nechtějí potkávat lidi. Nemají žádnou ikonu, kterou by znal celý národ, a právě proto na jejich hřebeni bývá i o víkendu klid. Kdo hledá poctivou hřebenovku bez front u lanovky, má sem jet dřív než do Krkonoš.

Text níž popisuje, jak je hřeben uspořádaný, co nabízí Velká Deštná a Šerlich, čím jsou zvláštní zdejší pohraniční pevnosti, kam vyrazit do údolí, jaká je tu zima a proč se sem dobře jezdí na kole.

Jeden dlouhý hřeben

Orlické hory tvoří v podstatě jediný souvislý hřeben táhnoucí se podél polské hranice. Po celé jeho délce vede značená cesta, takže je oblast ideální na přechod.

Na české straně hřeben pozvolna klesá do podhůří, na polské spadá strměji. Nahoře se střídá les s loukami a výhledy se otevírají hlavně z pasek a rozhleden.

Velká Deštná

Nejvyšší vrchol Orlických hor s rozhlednou, ze které je vidět daleko do Čech i do Polska. Výstup je nenáročný a vede lesem.

Právě z rozhledny je nejlépe vidět, jak je celý hřeben dlouhý a jak málo je v okolí zástavby. Je to nejlepší místo, kde pochopit, o čem tyhle hory jsou.

Šerlich a Masarykova chata

Sedlo přibližně uprostřed hřebene, které slouží jako hlavní východisko. Stojí tu Masarykova chata, jedna z klasických horských chat u nás.

Odsud se dá vyrazit na obě strany hřebene a v zimě odtud vedou upravované běžkařské stopy. Pro většinu návštěvníků je Šerlich přirozený startovní bod.

Zemská brána

Skalnaté údolí Divoké Orlice na hranici s Polskem, které patří k nejhezčím místům oblasti. Řeka se tu prodírá balvany a cesta vede po břehu.

Trasa je nenáročná a funguje i za horšího počasí, protože vede dolem. Je to zdejší obdoba šumavského Povydří, jak popisuje text o tom, co nabízí Povydří na Šumavě.

Pohraniční pevnosti

Podél hřebene stojí řada objektů z předválečného opevnění. Některé jsou zpřístupněné jako muzea, jiné se dají obejít zvenčí a jsou volně v terénu.

Je to jedna z mála oblastí, kde se historie 20. století propojuje s turistikou přirozeně. Prohlídky bývají sezonní, takže se otevírací doba ověřuje předem.

Údolí Divoké a Tiché Orlice

Pod hřebenem se táhnou dvě říční údolí, která se dají projet na kole nebo projít po značených cestách. Jsou mírná a hodí se na dny, kdy je nahoře nepříjemně.

V údolích leží i většina obcí a služeb. Kdo tady hledá základnu, najde ji spíš dole než na hřebeni, kde je nabídka omezená.

Zima na hřebeni

Běžkařská magistrála po hřebeni patří k nejdelším souvislým stopám u nás. Terén je zvlněný, ale bez prudkých úseků, takže je vhodný i pro méně zkušené.

Sjezdové areály jsou malé a rozeseté, hlavně kolem Deštného a Říček. Kdo chce sjezdovky, jede raději jinam, jak srovnává i text o tom, jaké jsou podmínky v Krušných horách.

Na kole

Hřeben i podhůří jsou protkané cestami vhodnými pro trekové i horské kolo. Převýšení je zvládnutelné a doprava minimální, což je proti jiným oblastem podstatný rozdíl.

Nejlépe funguje kombinace výjezdu na hřeben a sjezdu jedním z údolí. Vzdálenosti umožňují okruh za jeden den bez nutnosti přesouvat auto.

Kam poprvé

Pro první návštěvu funguje Šerlich jako výchozí bod, odtud Velká Deštná a k tomu Zemská brána jako kontrastní údolní cíl.

Kdo má víc času, projde hřeben lineárně. Podobný princip lineární trasy s návratem dopravou popisuje i text o tom, jak plánovat cesty v Beskydech.

Bez auta

Do podhůří vede železnice, na hřeben se pokračuje autobusem. Spojení je omezenější než v turisticky vytíženějších horách, hlavně mimo sezonu.

Fungující postup je vystoupit na jednom konci hřebene a projít ho na druhý. Vyžaduje to plánování jízdních řádů, ale odmění se to nejlepší trasou oblasti.

Čemu se vyhnout

Čekat lanovky a rozsáhlé zázemí. Orlické hory je nemají a to je jejich přednost, ne nedostatek. Kdo přijede s krkonošskými nároky, bude nespokojený.

Druhá chyba je podcenit délku hřebene. Vypadá to na mapě dostupně, ale přechod z konce na konec je záležitost na víc než jeden den.

Srovnání míst v Orlických horách

Místo	Čím je zajímavé	Komu sedne
Velká Deštná	nejvyšší vrchol s rozhlednou	na hlavní cíl návštěvy
Šerlich	východisko a horská chata	jako startovní bod
Zemská brána	skalnaté údolí Divoké Orlice	na horší počasí
Pohraniční pevnosti	opevnění z třicátých let	koho zajímá historie
Údolí Orlic	mírný terén a obce	na kolo a na základnu
Hřebenová magistrála	dlouhá souvislá stopa	běžkařům

Co si vzít

• Mapu, značení je dobré, ale zázemí řídké.
• Jídlo, na hřebeni je málo míst, kde se najíst.
• Kolo, pokud plánujete údolí, terén je vděčný.
• Jízdní řád, spoje jezdí řidčeji než jinde.
• Vrstvu navíc, na hřebeni fouká i v létě.

Šest věcí, které o Orlických horách platí

1. Je to jeden dlouhý hřeben. Ideální na přechod, ne na okruhy.
2. Nemají ikonu. A proto je tu klid i o víkendu.
3. Zázemí je řídké. Základna se hledá v údolí.
4. Běžkařská magistrála je jedna z nejdelších. A bez prudkých úseků.
5. Pevnosti jsou volně v terénu. Prohlídky bývají sezonní.
6. Na kole je to vděčné. Zvládnutelné převýšení a minimální doprava.

Časté otázky

Kam v Orlických horách poprvé?

Šerlich jako výchozí bod, odtud Velká Deštná s rozhlednou a k tomu Zemská brána jako kontrastní údolní cíl. Kdo má víc času, projde hřeben lineárně z jednoho konce na druhý.

Proč sem jezdí málo lidí?

Protože tu není žádná ikona, kterou by znal celý národ, ani velké lyžařské středisko. Pro návštěvníka je to výhoda, protože i o víkendu bývá na hřebeni klid.

Co dělat, když je na hřebeni nepříjemně?

Zemská brána, tedy skalnaté údolí Divoké Orlice, kde cesta vede dolem po břehu a je chráněná. Fungují i údolí obou Orlic, která jsou mírná a dostupná.

Jaká je v Orlických horách zima?

Běžkařská magistrála po hřebeni patří k nejdelším souvislým stopám u nás a terén je zvlněný bez prudkých úseků. Sjezdové areály jsou malé a rozeseté, hlavně kolem Deštného a Říček.

Co jsou zdejší pevnosti?

Objekty předválečného pohraničního opevnění, které stojí podél hřebene. Některé jsou zpřístupněné jako muzea, jiné se dají obejít zvenčí. Prohlídky bývají sezonní, takže se ověřuje otevírací doba.

Hodí se Orlické hory na kolo?

Ano, hřeben i podhůří jsou protkané cestami vhodnými pro trekové i horské kolo, převýšení je zvládnutelné a doprava minimální. Nejlépe funguje výjezd na hřeben a sjezd jedním z údolí.

Dá se sem bez auta?

Jde to, ale vyžaduje plánování. Do podhůří vede železnice a na hřeben se pokračuje autobusem, jehož spojení je omezenější mimo sezonu. Osvědčené je projít hřeben lineárně mezi dvěma východisky.