Oční linky: tři techniky i s třesoucí rukou

Jak namalovat linky je dovednost, kterou většina lidí vzdá po třetím pokusu s křivým výsledkem. Přitom problém bývá v nástroji a v opoře ruky, ne v šikovnosti. Tenhle text popisuje tři techniky, z nichž jedna funguje i tehdy, když se ruka třese.

Čím se linka kreslí

Tužka odpouští nejvíc. Dá se rozetřít, opravit a nevytvoří ostrou čáru, takže chyba není vidět.

Gelová linka ve kelímku se nanáší štětcem. Dává největší kontrolu nad tloušťkou, ale vyžaduje cvik a čistý štětec.

Fix nebo pero kreslí nejsnáz, protože se drží jako propiska. Zároveň nejmíň odpouští, protože se špatně opravuje.

Čtvrtou možností je tmavý oční stín nanesený vlhkým zkoseným štětcem. Vypadá měkce a je to nejjistější varianta pro začátek.

Tři techniky podle jistoty ruky

Technika	Pro koho a jak vypadá
Tečky a spojení	pro netrénovanou ruku, výsledek přesný
Krátké tahy po úsecích	univerzální, nejsnazší na kontrolu tloušťky
Jeden plynulý tah	pro zkušené, nejrychlejší a nejčistší
Stín vlhkým štětcem	měkká linka, odpouští nejvíc

Z tabulky plyne, že jediná technika, která vyžaduje jistou ruku, je poslední. Zbylé tři jsou postavené právě na tom, že se ruka třese.

Metoda teček

Podél linie řas se udělá pět až sedm drobných teček. Kreslí se každá zvlášť, takže nevadí, když se ruka pohne.

Tečky se pak propojí krátkými tahy. Výsledná linka je přesnější než jakýkoli pokus o jeden tah.

Nakonec se linka zesílí tam, kde má být silnější, obvykle ve vnější třetině. Tloušťka se přidává shora, ne zdola.

Tahle metoda funguje i u převislého víčka, kde se jiné techniky ztrácejí. Podrobněji o tom píše text o tom, jak nanášet oční stíny podle tvaru oka.

Jak si stabilizovat ruku

Opřít loket. O stůl nebo o umyvadlo. Nejjednodušší a nejúčinnější opatření z celého článku.

Opřít malíček o tvář. Vytvoří druhý pevný bod a ruka se přestane houpat.

Dívat se dolů do zrcadla. Zrcadlo pod úrovní očí umožní kreslit s pootevřeným okem a bez tahání za kůži.

Netahat za víčko. Napnutá kůže se po puštění vrátí a linka se zvlní. Napíná se jen velmi lehce, nebo vůbec.

Kreslit vsedě. Vestoje se ruka houpe víc, než si člověk uvědomuje.

Kde má linka začínat a končit

U vnitřního koutku se začíná tence, nebo se vůbec nezačíná. Silná linka od vnitřního koutku oko zmenšuje.

Směrem k vnějšímu koutku se linka postupně zesiluje. Tenhle přechod dělá největší část výsledku a bývá to jediný rozdíl mezi amatérskou a profesionální linkou.

Vytažení ven kopíruje sklon spodní řasové linie. Prodloužená linie od koutku k obočí je vodítko, které funguje u každého tvaru oka.

Konec linky má být špičatý. Zaoblený nebo useknutý konec působí nedokončeně.

Vytažená linka krok za krokem

Naznačit směr. Krátká čárka od vnějšího koutku šikmo nahoru, kterou se určí sklon a délka.

Spojit s linií řas. Od špičky zpět dolů k oku vznikne trojúhelník.

Vyplnit. Trojúhelník se zaplní a linka se propojí se zbytkem podél řas.

Zkontrolovat souměrnost. S otevřenýma očima a pohledem přímo do zrcadla, ne z profilu.

Opravit korektorem. Tenký štětec s korektorem srovná okraj a linku zároveň zvýrazní.

Souměrnost, která nikdy nesedí

Dokonalá souměrnost neexistuje, protože obličej souměrný není. Cílem je proto podobnost, ne shoda.

Pomáhá kreslit obě linky střídavě po částech, ne dokončit jednu a pak druhou. Rozdíl se tak průběžně vyrovnává.

Kontroluje se s otevřenýma očima a pohledem přímo. Zavřené oko vypadá jinak než otevřené a linka nakreslená na zavřené se při otevření posune.

Poslední pomoc je smířit se s tím, že jedna linka bude vždy trochu jiná. Nikdo kromě vás si toho nevšimne.

Jak linku opravit

Vatová tyčinka namočená do micelární vody odstraní přesah, aniž by smazala zbytek. Suchá tyčinka roztírá.

Korektor v tenké vrstvě srovná okraj. Nanáší se plochým štětcem a jen tam, kde je potřeba, jinak vznikne světlý pruh.

Když se linka zvlní, dá se zesílit místo opravy. Silnější linka nerovnost pohltí, tenká ji zvýrazní.

Když je chyba velká, je rychlejší začít znovu než opravovat. Vrstvení oprav na sebe vypadá hůř než druhý pokus.

Výdrž linky

Rozmazaná linka během dne bývá otázkou mastnějšího víčka. Podklad, tedy báze nebo tenká vrstva korektoru s pudrem, řeší většinu případů.

Vodoodolné varianty drží déle, ale hůř se odličují. Pro běžný den bývá lepší standardní linka s dobrým podkladem.

Přeplnění tekuté linky na štětci vede k tomu, že se produkt rozteče do záhybu. Přebytek se otírá o okraj kelímku.

Zafixování tmavým stínem přes hotovou linku ji zmatní a prodlouží výdrž. Je to jednoduchý krok, který se často vynechává.

Linka podle tvaru oka

Převislé víčko. Tenká linka u řas a vytažení kreslené s otevřeným okem, jinak se zalomí.

Sklopené oko. Linka se zvedá výrazněji nahoru a vnější koutek se nezatahuje dolů.

Blízko posazené oči. Linka začíná až od poloviny oka, vnitřní koutek zůstává čistý.

Malé oko. Tenká linka jen na horním víčku a světlá tužka do spodní vnitřní linky.

Kulaté oko. Prodloužení do stran ho opticky protáhne.

Odličování linky

Linka se odstraňuje jako první krok, ne poslední. Nechává se na ni chvíli působit odličovadlo na oční okolí, aby se rozpustila.

Tření je nejhorší možný postup. Kůže na víčku je nejtenčí v obličeji a mechanické namáhání se sčítá.

Vodoodolné produkty potřebují dvoufázový odličovač. Micelární voda je sundá jen částečně a zbytek se pak drhne.

Zbytky linky v řasové linii jsou častá příčina podrážděných očí a ječného zrna, jak připomíná text o tom, proč je odličování důležité.

Varianty linky, které stojí za vyzkoušení

Linka mezi řasami. Tmavý stín nebo tužka vklepaná mezi kořínky řas. Není vidět jako linka, ale pohled vypadá výraznější.

Spodní linka ve vnější třetině. Prodlouží oko, aniž by ho zmenšila jako linka po celém obvodu.

Rozetřená linka. Tužka nanesená a hned rozetřená štětcem. Odpouští nepřesnost a působí měkce.

Barevná linka. Tmavě modrá nebo švestková místo černé. Zvýrazní bělmo a působí méně tvrdě.

Grafická linka. Pro večer a pro ty, kdo mají techniku zvládnutou. Vyžaduje jistou ruku a podklad.

Šest chyb při malování očních linek

1. Kreslení jedním tahem od začátku. Metoda teček dá přesnější výsledek i netrénované ruce.
2. Tahání za víčko. Napnutá kůže se po puštění vrátí a linka se zvlní.
3. Kreslení na zavřené oko. Při otevření se linka posune. Kontroluje se s pohledem přímo.
4. Silná linka od vnitřního koutku. Oko zmenší. Začíná se tence.
5. Vynechaný podklad. Na mastnějším víčku se linka rozteče do záhybu.
6. Drhnutí při odličování. Kůže na víčku je nejtenčí v obličeji a namáhání se sčítá.

Časté dotazy k očním linkám

Jak namalovat linku, když se mi třese ruka?

Metodou teček. Podél linie řas se udělá pět až sedm drobných teček a ty se pak propojí krátkými tahy.

Čím se linka kreslí nejsnáz?

Fixem nebo perem, protože se drží jako propiska. Nejvíc odpouští chybu tužka nebo tmavý stín nanesený vlhkým štětcem.

Jak dosáhnout souměrnosti?

Kreslit obě linky střídavě po částech, ne jednu celou a pak druhou. Kontrolovat s otevřenýma očima a pohledem přímo.

Kam vést vytažení linky?

Ve směru prodloužené spodní řasové linie, tedy od vnějšího koutku k obočí. Konec má být špičatý.

Jak linku opravit?

Vatovou tyčinkou namočenou v micelární vodě a korektorem na tenkém štětci. Při velké chybě je rychlejší začít znovu.

Proč se mi linka rozmazává?

Nejčastěji kvůli mastnějšímu víčku bez podkladu. Báze nebo korektor s pudrem výdrž výrazně prodlouží.

Jak malovat linku při převislém víčku?

Tence u řas a vytažení kreslit s otevřeným okem. Linka nakreslená na zavřené oko se při otevření zalomí.

Jak odlíčit vodoodolnou linku?

Dvoufázovým odličovačem, který se nechá chvíli působit. Micelární voda sama ji sundá jen částečně.

Text má informativní povahu a nenahrazuje vyšetření ani konzultaci s lékařem nebo lékárníkem. Při potížích, které se opakují nebo zhoršují, vyhledejte odbornou pomoc.