Věci po zemřelém jsou poslední úkol, který po úmrtí zbyde, a jediný, který nikdo nenařizuje. Právě proto se buď udělá příliš rychle, nebo se odkládá roky. Obojí má svou cenu a obojí se dá udělat líp.
Projdeme, proč nespěchat ani neodkládat donekonečna, kdy je vhodná doba, jak si práci rozdělit, jak postupovat po místnostech, co s fotografiemi a dokumenty, jak se rozhodovat u sporných věcí, komu věci předat a jak s tím zacházet, když v bytě někdo zůstal bydlet.
Proč nespěchat
Rozhodnutí udělaná v prvních týdnech se často vracejí jako lítost. Vyhozená krabice papírů, rozdaná knihovna, oblečení odvezené do sběru druhý den po pohřbu.
Věci jsou navíc do skončení řízení součástí pozůstalosti. Rozebrání bytu předem je nejen citlivé, ale i právně problematické, jak popisuje text o tom, jak se řeší dluhy v dědictví.
Proč to ale neodkládat donekonečna
Byt, ve kterém se nesmí na nic sáhnout, se stane místem, kam se nedá chodit. Zakonzervovaný pokoj bývá spíš překážkou než památkou.
A prakticky: nájem běží, byt se má prodat nebo pronajmout, sourozenci čekají. Odklad bez konce se z ohleduplnosti mění v zátěž pro ostatní.
Rozumný postup je udělat to postupně, po částech a s pauzami, ne v jednom víkendu a ne za dva roky.
Kdy je vhodná doba
Obvykle po skončení dědického řízení a v okamžiku, kdy jste schopni rozhodovat, tedy ne během prvních týdnů.
Vyhněte se výročím, svátkům a narozeninám zemřelého. V ty dny se nerozhoduje dobře, jak popisuje text o tom, jak probíhá truchlení.
Naopak nečekejte, až budete připraveni úplně. Ten stav často nepřijde a odklad se pak stane trvalým.
Jak si práci rozdělit
Nedělejte to sami, ale ani v pěti lidech najednou. Dva až tři lidé jsou optimum, přičemž aspoň jeden by měl mít k věcem menší vztah.
Domluvte předem, kdo rozhoduje. Jinak se u každé věci hlasuje a po hodině to nikdo nevydrží.
A dělejte krátké úseky. Dvě hodiny a konec, ne celý den. Vyčerpání vede k tomu, že se do sběru dostane i to, co tam nemělo být.
Jak postupovat
Po místnostech a od nejméně osobních věcí. Kuchyň, koupelna a spíž jdou nejsnáz, ložnice a pracovna nejhůř.
Používejte čtyři hromady: nechat si, dát dál, vyhodit a rozhodnout později. Ta poslední je nejdůležitější a nemá se za ni nikdo stydět.
Krabici nerozhodnutých věcí uložte a otevřete ji za rok. Většina rozhodnutí je pak jednoduchá.
Nejdřív projít, pak vyhazovat
V kapsách, knihách a šuplících bývají doklady, hotovost, klíče a osobní věci. Nikdy nevyhazujte celé krabice bez prohlédnutí.
Fotografie a dokumenty
Fotografie se nevyhazují nikdy hned. I zdánlivě nezajímavé snímky jsou pro někoho v rodině důležité a jinde už nejsou.
Vyplatí se je naskenovat a rozeslat rodině. Je to práce, ale zabrání sporům o to, kdo co dostane, protože kopii může mít každý.
Dokumenty rozdělte na ty, které se musí uchovat, tedy podklady k majetku, pojistkám a k dědictví, a na ty ostatní. Papíry s osobními údaji skartujte, nevyhazujte je do koše.
Dopisy, deníky a osobní zápisky nechte na později. Čtení v nich bývá silnější, než člověk čeká, a v den úklidu se s tím nedá pracovat.
Sporné věci
O konkrétní předměty se rodiny hádají víc než o peníze. Za sporem o hodinky po dědovi bývá otázka, kdo měl k němu blíž.
Pomáhá to udělat po kolech: každý si postupně vybere jednu věc a jde se dokola. Zní to jako hra, ale funguje to líp než diskuse.
U věcí, kde se nikdo nedohodne, pomůže odložit rozhodnutí a vrátit se k němu jindy. A někdy pomůže věc rozdělit jinak: fotka, kopie, společné uložení.
Komu věci předat
Oblečení a vybavení přijímají charitativní organizace a sbírky, i když ne všechno a ne vždy. Zeptejte se předem, ať nevozíte věci zbytečně.
Knihy vezmou knihovny, antikvariáty a veřejné knihobudky. Nábytek a spotřebiče se dají nabídnout dál, elektronika patří na sběrné místo, jak popisuje text o tom, co se starou elektronikou.
A zdravotnické pomůcky vracejte tam, odkud byly zapůjčené. Bývá to podmínka, na kterou se zapomíná.
Sedm pravidel pro probírání věcí
- Až po řízení. Do té doby jsou součástí pozůstalosti.
- Ve dvou nebo třech. A jeden s menším vztahem.
- Krátké úseky. Dvě hodiny, ne celý den.
- Od nejméně osobního. Kuchyň dřív než ložnice.
- Čtvrtá hromada. Rozhodnout později je platná volba.
- Nic bez prohlédnutí. V knihách bývají doklady.
- Fotky naskenovat. Kopii pak může mít každý.
Časté otázky
Kdy probrat věci po zemřelém?
Obvykle po skončení dědického řízení a ve chvíli, kdy jste schopni rozhodovat. Ne v prvních týdnech a ne na výročí nebo o svátcích.
Můžeme začít hned po pohřbu?
Není to dobrý nápad. Věci jsou do skončení řízení součástí pozůstalosti a rozhodnutí z prvních týdnů se často vracejí jako lítost.
Jak si práci rozvrhnout?
Ve dvou až třech lidech, z nichž aspoň jeden má k věcem menší vztah. V krátkých úsecích po dvou hodinách a od nejméně osobních místností.
Co dělat s věcmi, u kterých se nedokážu rozhodnout?
Dát je do čtvrté hromady, uložit do krabice a otevřít ji za rok. Většina rozhodnutí je pak jednoduchá a nikdo se za odklad nemusí stydět.
Co s fotografiemi?
Nikdy je nevyhazujte hned. Vyplatí se je naskenovat a rozeslat rodině, protože kopii pak může mít každý a odpadnou spory o to, kdo co dostane.
Jak řešit spory o konkrétní věci?
Po kolech, kdy si každý postupně vybere jednu věc. Funguje to líp než diskuse. U neshody odložte rozhodnutí nebo věc rozdělte jinak, třeba společným uložením.
Komu věci předat?
Oblečení charitativním organizacím a sbírkám, knihy knihovnám a antikvariátům, elektroniku na sběrné místo. Zdravotnické pomůcky vraťte tam, odkud byly zapůjčené.

Hana Sportová, šéfredaktorka
Hana Sportová vede redakci magazínu MagLife.cz, sestavuje obsahový plán a odpovídá za výslednou podobu textů. Píše hlavně o zdraví, kráse, jídle a každodenní pohodě a je autorkou většiny článků na webu.
Text má informativní povahu a nenahrazuje vyšetření ani konzultaci s lékařem nebo lékárníkem. Při potížích, které se opakují nebo zhoršují, vyhledejte odbornou pomoc.

