Švýcarsko: hory, do kterých se dostanete vlakem

Aktualizováno 17. 8. 2026

Švýcarsko má pověst nejdražší evropské destinace a je to pravda. Má ale také něco, co jinde nekoupíte za žádné peníze: dopravní systém, ve kterém na sebe vlaky, lodě a lanovky navazují na minutu, a díky kterému se dá vysokohorská krajina projet bez auta a bez plánování.

Text níž popisuje, jak je země rozdělená, čím se liší jednotlivé oblasti, jak funguje tamní doprava, co jsou ozubnicové dráhy a panoramatické vlaky, proč se mluví čtyřmi jazyky, jak se dá ušetřit a kdy má smysl přijet.

Země je z velké části hory

Alpy zabírají zhruba dvě třetiny plochy a mezi nimi a pohořím na severozápadě leží úzká náhorní plošina, na které žije většina obyvatel a stojí většina měst.

Prakticky to znamená, že se do hor dostanete odkudkoli za krátkou dobu. Vzdálenosti jsou v evropském měřítku malé, jen jsou vertikální.

Doprava je hlavní důvod, proč tam jet

Vlaky, autobusy, lodě a lanovky tvoří jeden propojený systém s garantovanými návaznostmi. Přestup mezi vlakem a lodí bývá pár minut a funguje to.

Pro cestování to znamená, že auto není potřeba a v horských údolích je spíš přítěží. Je to opak situace na jihu Evropy, kde bez auta neotevřete Sardinii ani podobně řídce obsloužené oblasti.

Ozubnicové dráhy a lanovky

Do vysokých poloh vedou ozubnicové dráhy, které zvládají sklony, na jaké běžná železnice nestačí. Řada z nich funguje více než sto let.

Nejvýše položená stanice v Evropě leží v sedle mezi dvěma vrcholy a vede k ní tunel vyražený uvnitř hory. Je to jedna z mála možností, jak se bez horolezectví dostat do ledovcového prostředí.

Panoramatické vlaky

Několik tratí je vedeno tak, aby z nich byl výhled, a jezdí po nich vozy s prosklenými střechami. Nejznámější spojuje dvě horská střediska napříč zemí a trvá celý den.

Jiná trať překonává výškový rozdíl pomocí spirálových tunelů uvnitř skal a je zapsaná na seznamu světového dědictví. Nejde o vyhlídkovou jízdu, ale o běžnou dopravu.

Čtyři jazyky v jedné zemi

Německy se mluví ve větší části země, francouzsky na západě, italsky na jihu a ve dvou horských údolích na jihovýchodě rétorománsky, což je samostatný románský jazyk.

Rozdíly nejsou jen jazykové. Italská část na jihu má jiné klima, jinou architekturu a jiné tempo než německá část na severu. Působí to, jako by šlo o dvě různé země.

Jižní údolí jsou skoro středomořská

Na jižní straně Alp klesají údolí k italské rovině a klima je tam výrazně mírnější. Rostou tam palmy, kamélie a na jezerech jsou přístavy s promenádami.

Je to nejméně očekávaná část země a leží kousek od ledovců. Kontrast mezi severní a jižní stranou hlavního hřebene je jeden z nejsilnějších v Evropě.

Jezera na okrajích

Velká jezera leží na okrajích náhorní plošiny a na jižní hranici. Slouží k dopravě, ke koupání i k vinařství na jejich březích.

Lodě po nich jezdí jako součást dopravního systému, ne jako atrakce, podobně jako na severoitalských jezerech. Voda je studenější, protože jsou napájená z hor.

Chození je organizované

Síť značených tras je hustá a značení jednotné, s uvedeným časem místo vzdálenosti. Žluté značení znamená cestu, bílo červeno bílé horskou trasu a bílo modro bílé vysokohorskou trasu s ledovcem nebo lanem.

Kombinace lanovky a trasy po vrstevnici je nejlepší způsob, jak se dostat do vysokohorského prostředí bez celodenního výstupu. Funguje to stejně jako v Dolomitech s jejich hustou sítí chat.

Počasí v horách se láme odpoledne

Stejně jako v celých Alpách přicházejí v teplé části roku odpolední bouřky, protože ohřáté svahy zvedají vzduch vzhůru. Na hřebeni je to nebezpečné.

Vyráží se proto brzy. Předpověď pro horské oblasti bývá velmi podrobná a je zvykem ji sledovat, protože v horách se rozdíl mezi údolím a hřebenem počítá.

Jak se dá ušetřit

Země je drahá, ale rozdíly se dají zmírnit. Ubytování v údolí místo ve středisku, vlastní jídlo ze supermarketu místo restaurací a jízdenky pořízené předem výrazně mění celkovou částku.

Pitná voda teče z veřejných kašen a je běžné z nich pít, takže se nemusí kupovat. To samo o sobě u delšího pobytu není zanedbatelné.

Kdy jet

Vrchol léta má nejjistější počasí, otevřené chaty i lanovky a schůdné vysoké trasy. Je to hlavní sezona.

Začátek léta má nejvíc vody ve vodopádech a kvetoucí louky, ale ve vysokých polohách může ležet sníh. Podzim nabízí nejlepší viditelnost. Zima je lyžařská a jižní údolí jsou v ní mírná.

Srovnání oblastí

Oblast	Charakter	Hlavní tahák	Komu sedne
Střední Alpy	ledovce, vysoké štíty, ozubnicové dráhy	nejvýše položená stanice v Evropě	první návštěva, vysokohorské prostředí
Jihovýchodní údolí	rétorománská oblast, vysoko položená	trať se spirálovými tunely	vlakové cestování, klid
Jižní údolí	mírné klima, palmy a jezera	kontrast s ledovci o kus výš	kdo chce hory i teplo
Západní část	francouzsky mluvící, vinice nad jezerem	terasované vinice, města u vody	víno, města, mírnější terén
Náhorní plošina	města, doprava, většina obyvatel	dobré spojení na všechny strany	základna, krátký pobyt
Pohoří na severozápadě	nižší, zalesněné, méně navštěvované	rokle, prameny, klid	kdo chce hory bez davu

Co se do Švýcarska hodí

• Jízdenky a průkazy pořízené předem, ne až na místě.
• Láhev na vodu, protože z veřejných kašen se běžně pije.
• Obuv nad kotník a vrstvy, nahoře je výrazně chladněji.
• Ranní start, protože bouřky přicházejí odpoledne.
• Vlastní jídlo, které výrazně mění celkovou částku.

Šest věcí, které o Švýcarsku stojí za to vědět

1. Doprava je hlavní devíza. Vlaky, lodě a lanovky tvoří jeden systém s garantovanými návaznostmi, takže auto není potřeba.
2. Do vysokých poloh vedou dráhy. Ozubnicové tratě zvládají sklony, na jaké běžná železnice nestačí, a některé fungují přes sto let.
3. Jižní údolí jsou skoro středomořská. Palmy a jezera kousek od ledovců, kontrast, jaký v Evropě nemá obdobu.
4. Mluví se čtyřmi jazyky. Německy, francouzsky, italsky a ve dvou údolích rétorománsky.
5. Značení má tři stupně. Žluté je cesta, bílo červeno bílé horská trasa, bílo modro bílé vysokohorská s lanem nebo ledovcem.
6. Voda z kašen je pitná. Drobnost, která u delšího pobytu není zanedbatelná.

Časté otázky

Potřebuju ve Švýcarsku auto?

Ne, a v horských údolích je spíš přítěží. Vlaky, autobusy, lodě a lanovky tvoří jeden propojený systém s garantovanými návaznostmi, takže se celá země projede bez auta.

Jak se dostanu do vysokých hor?

Ozubnicovými dráhami a lanovkami. Nejvýše položená stanice v Evropě leží v sedle mezi dvěma vrcholy a vede k ní tunel vyražený uvnitř hory. Je to jedna z mála možností, jak se bez horolezectví dostat do ledovcového prostředí.

Co jsou panoramatické vlaky?

Tratě vedené tak, aby z nich byl výhled, s vozy s prosklenými střechami. Nejznámější spojuje dvě horská střediska napříč zemí a trvá celý den. Jiná překonává výškový rozdíl spirálovými tunely a je na seznamu světového dědictví.

Dá se ve Švýcarsku ušetřit?

Rozdíly se dají zmírnit. Ubytování v údolí místo ve středisku, vlastní jídlo ze supermarketu a jízdenky pořízené předem výrazně mění celkovou částku. Pitná voda navíc teče z veřejných kašen a je běžné z nich pít.

Co znamenají barvy značení tras?

Žluté značení je cesta, bílo červeno bílé horská trasa a bílo modro bílé vysokohorská trasa s ledovcem nebo lanem. U tras se uvádí předpokládaný čas, ne vzdálenost.

Proč se tam mluví čtyřmi jazyky?

Německy ve větší části země, francouzsky na západě, italsky na jihu a ve dvou horských údolích na jihovýchodě rétorománsky, což je samostatný románský jazyk. Rozdíly nejsou jen jazykové, ale i klimatické a architektonické.

Jaká jsou jižní údolí?

Výrazně mírnější než zbytek země. Klesají k italské rovině, rostou tam palmy a kamélie a na jezerech jsou přístavy s promenádami. Leží přitom kousek od ledovců, takže je to nejsilnější kontrast v zemi.

Kdy je ve Švýcarsku nejlepší doba?

Vrchol léta má nejjistější počasí, otevřené chaty i lanovky a schůdné vysoké trasy. Začátek léta má nejvíc vody ve vodopádech a kvetoucí louky, ale ve výškách může ležet sníh. Podzim nabízí nejlepší viditelnost.