Jak by měla být koncipovaná franšízová smlouva?

Franchising je oblíbený systém podnikání, který se ale neobejde bez řádné smlouvy. Franšízová smlouva se dá definovat jako licenční smlouva, kterou franšízor opravňuje franšízanta používat jeho duševní vlastnictví, systémy a značku výměnou za smluvené poplatky. Je to smlouva inominátní, takže nemá zákonem stanovenou podobu. Přesto by měla obsahovat několik bodů. 

Co musí jasně stanovovat? 

Ze smlouvy musí jednoznačně vyplývat, jaká franšíza je předmětem jednání a v čem spočívá její jedinečnost. Také by mělo být na první pohled zřejmé, že se franšízor zavazuje poskytnout franšízantovi právo provozovat tuto franšízu a poskytne mu potřebné know-how. Není třeba popisovat pravidla provozu franšízového konceptu, ta se specifikují až v provozní příručce. 

Smlouva by měla dále vymezovat všechna práva a povinnosti obou smluvních stran. Jedná se především o typ, výši a splatnost poplatků, užívání ochranných známek a know-how, povinná školení, práva a rozsah kontrol a marketingová strategie. 

Smlouva může být uzavřená buď na dobu určitou, nebo na dobu neurčitou, přičemž první varianta je častější. Smlouva na dobu neurčitou může být vypovězená ke konci kalendářního čtvrtletí, a to s tříměsíční výpovědní lhůtou. Ve smlouvě ale mohou být nadefinované výjimečné důvody předčasného ukončení. 

Co v ní být nesmí? 

Co naopak ve smlouvě být nemůže jsou cenová ujednání, kterými by franšízor nařizovat franšízantovi dodržovat jím určené prodejní ceny. V takovém případě by se jednalo o tvrdé omezení hospodářské soutěže a ujednání by pozbylo platnosti. Franšízor nesmí nařizovat franšízantovi ani (ne)poskytování slev nebo určovat jejich výši. 

Jelikož franšízová smlouva nemá v zákoně zakotvenou podobu, její příprava by se neměla podceňovat. Pokud se v problematice sami nevyznáte, je lepší požádat o pomoc zkušeného právníka, aby později nedocházelo ke sporům.